Mám obrovské štěstí, že pracuji ve skvělé firmě s výborným kolektivem a hlavně v prostředí, které je plné pozitivní energie, inspirujících lidí a celkově je neuvěřitelně kreativní. Je však zajímavé, že i takovéhle prostředí propadá módním trendům. Čili v létě všichni nosíme barevné kalhoty a jiné výkřiky známých návrhářů. Ale, je tu i další nehmatatelná móda a tou jsou koncepty jako inovace, start-upy a kreativita.
I já jsem se nechal strhnout vlnou nového myšlenkového směru a začal se více zabývat kreativitou. Má posedlost mě přivedla k přednášce profesora, rytíře britského imperia, Kena Robinsona na téma „Jak škola zabíjí kreativitu“. Musím přiznat, že Dr. Robinson je extrémně zábavný typicky suchým, anglickým způsobem. Zejména se mi líbí jeho definice kreativity jako „…proces vytváření nové myšlenky, která má hodnotu“, který je základem pro budoucí prosperitu lidského druhu. Hlavním podtextem přednášky je názor, že škola zabíjí kreativitu, protože nutí žáky, aby studovali i to co je nebaví a na co nemají talent. A uvádí příklad malé holčičky, která měla nesmírné nadání na balet a tak ji její rodiče vyjmuli z klasického „vzdělávacího stroje“ a dali ji do baletní školy…v dnešní době je z ní známá choreografka*.
V 21. století je obrovský tlak na vzdělání. V Praze samotné, každý 4. člověk kterého potkáte má vysokoškolský diplom…přemýšlejte o tomto čísle při další cestě do práce. Navíc trend je takový, že počet lidí, kteří si mohou zatrhnout kolonku „VŠ“ ve svém životopise roste a stejně tak i tlak na výši kvalifikace. Kde dříve stačilo Bc, dnes mnozí zvažují MBA, či PhD. Kde v minulosti stačilo vzdělání české, dnes se mnozí ohlíží po nejlepších zahraničních školách.
S čím nesouhlasím je fakt, že škola jako taková zabíjí kreativitu. Ba naopak jsem toho názoru, že správné formální vzdělání naučí člověka přemýšlet jinak, otevřít mu oči, vychovat v něm hodnoty a zejména pak přicházet s nápady, které jsou nové a mají hodnotu. Vraťme se k příkladu malé balerínky, která opustila svou školu, aby mohla do školy baletní; což je také vzdělávací instituce pouze s jinou náplní. Proto se domnívám, že onen „zabiják kreativity“ není to zda-li studujete; ale kde, co a hlavně s jak velkou láskou. A není toto snad prací rodičů objevit v dětech talent a ten pak pěstovat? Tudíž selhává vzdělávací systém jako takový, či jsou na vině rodiče? Ostatně Ken Robinson sám drží doktorát z Londýnské University a když se podíváte na ono video, zjistíte že mu to vůbec neubralo na kreativitě…ba naopak. Dlouholeté studium mu dovolilo objevit to, co ho baví. Objevit jeho lásku. A bylo to právě formální vzdělání, které mu otevřelo dveře k úspěchu.
Možná by tento článek měl mít trochu jiný název: „Jak škola NEzabíjí kreativitu, ale ambice rodičů ano“.
* Gillian Lynne, DBE