Souhlasím s autorem v závěrečné pasáži jeho článku: posun (je-li nutný) může nastat jedině díky tvrdé práci na sobě samém. Myslím, že teď je k tomu právě vhodná doba – článků, jako tento, najdeme na RB a všude jinde dvanáct do tuctu, slov už bylo dost.

Slimáci i pan Čejka nám Švejkům jistě vlastním příkladem ukážou, jak do toho. – U Slimáka nevím, ale u pana Čejky bych hádal, že začne korekturou svého článku.

Daleko lepší, konstruktivnější a taky poctivější by od tebe bylo, kdybys opustil svůj plurál majestátný a v 1. os. č.j. napsal, co ty sám konkrétně děláš pro to, abys národ trochu pozvedl. Psaním národně-sebekritických statí pod megalomanskou přezdívkou to asi nepůjde, můj milý velikáne velikánoviči.

Přestaň si do národa, k němuž (asi) patříš, otírat holínky, špinavé beztak od svých vlastních hoven, a udělej něco, pro co by si konkrétně tebe mohli ostatní vážit; odlesk té cti pak dopadne i na národ.
—
Panu Čejkovi připomenu, že dobrý dům se staví vždycky z dobrých cihel – nevím, jestli to na King’s College London vědí; a možná, že by místo eurospeaku, jehož je text plný stejně jako gramatických chyb, měl by více pilovat svůj český písemný projev.

Na těch mapách je, co se týče míry korupce, krásně vidět jedna podstatná a zásadní věc.
Korupce přesně kopíruje tzv. „železnou oponu“.
Korupce je také to, co spolehlivě likviduje jakoukoli činorodost, pozitivní energii a smysl cokoliv poctivého a dlouhodobě nosného podnikat. Produkuje ono rezignované vegetování, hnití a umrtvení.
Deformuje, křiví a ničí.
Na mapě je jasně vidět kde leží její zdroj a od jakých struktur, firem a penězotoků je tedy nutné se odstřihnout, postavit jim hráz, vymezovat se vůči nim, odmítnout je jako smrtelně nebezpečnou a prudce nakažlivou nemoc.

Dokud se nám to nepovede bude nám jakákoli šikovnost, podnikavost a kreativita k ničemu, neb se spolehlivě utopí a dodýchá ve vyčerpávajícím boji s prostředím, které se řídí jinými, neživotaschopnými a parazitickými hodnotami.

Přesně o tento střet jde, tuším, dnes na UK.
A o tom, myslím si, je nutné denodenně a v souvislostech hovořit…

Ale tím nic nezměníte na prostém faktu, že skutečně JSME národ Švejků – a jako takoví si necháme už staletí líbit cokoli – od brachiálního násilí policie přes popravy a dlouholeté věznění odpůrců nejrůznějších režimů, které tady kdy vládly.

A krčíme se strachy před kdejakým pendrekem a vrcholem „statečnosti“ v českém Absurdistánu je nejít k volbám – nebo na popud kryptokomunistů mávat fangličkami či zvonit klíči.

Uvědomí si tento zparchatělý národ vůbec někdy, že je lépe zemřít vestoje, než živořit na kolenou – a k tomu s držkou v latríně?

Kéž by se už Češi konečně probudili, zvedli se z gaučů od seriálů TV Nova a tu naši „vládnoucí“ sebranku celou rozcupovali….

Jaká je ale realita?

V těch vašich „mapách“ zcela jistě nebude, milý autore…

Jen ať nám ale nikdo neříká, že jsme národem švejků, análních alpinistů, lokajů a služek…